25. Květen 2024
Zaplatíte za samotnou cenu jídla, za dopravu a dáte i spropitné. Přesto po vás chtějí ještě servisní poplatek. Praxe rozvážkových firem Wolt a Foodora zaujala v tomto týdnu uživatele sociální sítě X (dříve Twitter).
Novou vlnu zájmu o servisní poplatek rozjel Tomáš Čupr, šéf konkurenčního online supermarketu Rohlik.cz. „Víte někdo, za co to je? A nevadí vám to platit?“ zeptal se na síti X. Sám Rohlík takový poplatek neúčtuje.
„Dřív se to jmenovalo ‚jestli to projde poplatek‘,“ reagoval jeden z uživatelů sítě. „Už párkrát, když pršelo, jsem si naklikal oběd, a u tohodle poplatku to zavřel. Ať to zkoušejí jinde,“ popisuje další.
Někteří lidé nicméně zdůrazňují, že rozhodující je stejně až celková cena. „Mně je breakdown ceny lhostejný. Za službu/produkt X je celková cena Y, tím se řídím. Z čeho se to jakože skládá, je marketingový nezajímavý kec,“ podotýká jeden z uživatelů.
Servisní poplatek, který zákazník najde ve finálním vyúčtování těsně před objednávkou a dosahuje několika desítek korun, zavedl Wolt už před dvěma lety.
Podle společnosti je klíčový pro udržení chodu firmy. Argumentuje i náklady na inovace jako jsou vývoj technologií a inženýrské práce.
„Na začátku tohoto roku jsme poplatek upravili na pětiprocentní podíl z celkové hodnoty objednávky s maximální a minimální výší ceny. Pravidelně revidujeme různé cenové modely, abychom zajistili stálé zlepšování našich služeb a poskytování kvalitní zákaznické podpory. Tento model využíváme v několika zemích, kde Wolt působí, a je běžný v různých odvětvích, kde s ním zároveň pracují i naši konkurenti,“ říká mluvčí Woltu Jana Jarošová.
Podobně argumentuje i Foodora (dříve DámeJídlo). „Servisní poplatek je využíván na neustálé zlepšování našich služeb a inovace, tedy pokrývá vývoje technologií, marketing a zpracování plateb. V rámci různých cenových hladin a situací ve městech se může mírně lišit, ale je to standardní položka v nízkomaržovém food delivery segmentu,” říká šéf Adam Kolesa.
Podle právníků jsou zákazníci informováni o složení celkové ceny tak, jak nařizuje zákon. „Z právního hlediska můžeme shrnout, že pokud je spotřebiteli sdělena finální cena před učiněním objednávky, potažmo uzavřením smlouvy, pak je v zásadě, z pohledu práva, vše v pořádku,“ potvrzuje Veronika Odrobinová, advokátka a partnerka společnosti Grant Thornton.
Experti se však pozastavují nad smyslem poplatku jako takového. Konkrétně spotřebitelská organizace dTest ho vnímá jako problematický.
Podle šéfky dTestu Eduardy Hekšové nedává samotná podstata servisního poplatku ani jeho vysvětlení v obchodních podmínkách zákazníkovi příliš dobrý obraz toho, za co jim obchodník peníze vlastně účtuje.
„Jsme toho názoru, že primárním produktem rozvážkové služby je doprava zboží, logicky se tedy nabízí veškeré náklady spojené s poskytovanou službou zohlednit ve stanovení ceny dopravy,“ říká šéfka dTestu.
Hekšová obecně označuje účtování nespecifických poplatků za zastírání skutečné celkové ceny. „Zboží se totiž na první pohled zdá levnější a následně jsou k ceně připočteny různé poplatky,“ dodává.
Podle ní se podobných praktik se v minulosti dopouštěli například prodejci letenek a aerolinky, když inzerovali cenu letenek bez palivových a jiných příplatků, které zákazníkům následně účtovali.
Podobnou strategii na českém trhu praktikují i někteří další prodejci – nejen v oblasti dopravy. Třeba e-shop Megaknihy láká na levné knihy, v konečném zúčtování však do ceny započítává kromě dopravy také balné za 39 korun.
Takzvaný manipulační poplatek ve výši 24 korun ke každé online zakoupené vstupence si zase účtuje síť kin Cinema City.
Čuprův Rohlik.cz si servisní poplatek neúčtuje. Zákazníkům nabízí program Rohlík Premium s akčními slevami, dopravou zdarma či expresní objednávkou za poplatek 199 korun měsíčně. Podobný zákaznický program nabízí také Wolt, za měsíc si účtuje 99 korun.
Zdroj: penize.cz