29. Květen 2024
I ta sebenenápadnější pohybová aktivita prospívá tělu i duchu. Proto v Diakonii sportujeme, jak jen to hendikepy dovolí. Jak se ukazuje, leckdy toho dovolí docela dost. S pomocí paní asistentky vyleze Šimon na trampolínu, usadí se v tureckém sedu a začne se pohupovat. Většinou docela mírně. Jen občas překoná gravitaci a trochu se nadnese do vzduchu. Zato má výdrž. Dvacet […]
0
minut čtení
I ta sebenenápadnější pohybová aktivita prospívá tělu i duchu. Proto v Diakonii sportujeme, jak jen to hendikepy dovolí. Jak se ukazuje, leckdy toho dovolí docela dost.
S pomocí paní asistentky vyleze Šimon na trampolínu, usadí se v tureckém sedu a začne se pohupovat. Většinou docela mírně. Jen občas překoná gravitaci a trochu se nadnese do vzduchu. Zato má výdrž. Dvacet minut na trampolíně je pro něj jako nic. Do houpavého rytmu vytrvale zpívá anglické popové písničky. Zároveň zprostředkovává pohyb Barušce. Ta na trampolíně jen leží na zádech. Nechá se Šimonem houpat a hraje si se zelenou větvičkou.
I takhle vypadá v Diakonii Praha pravidelná odpolední pohybová aktivita klientů týdenního stacionáře Na Palubě. Jsou to lidé s náročnějšími mentálními a kombinovanými hendikepy. Pohybové minimum, které si za pěkného počasí každé odpoledne užijí, může působit zanedbatelně. I malá pohybová aktivita má pro naše klienty obrovský význam. Ukazují to i jiné příklady z dalších pracovišť Diakonie. Začněme třeba ve Vsetíně.
Terče na pokojích
Může to znít překvapivě, ale soutěživost člověka neopouští ani v pokročilém stáří. Rozhodně to potvrzuje zkušenost dvou zařízení pro seniory Diakonie Vsetín. Domov Jabloňová a Domov Vyhlídka sídlí těsně u sebe. Jednou ze společných aktivit je také turnaj v ruských kuželkách. Koule zavěšená na hrazdě umožnuje účast lidem se sníženou pohyblivostí. Ani duševní omezení jako demence či Alzheimerova choroba nejsou na překážku.
Od jara do babího léta se tak na zahradě pravidelně schází desetičlenná skupina z obou domovů, převážně ženy. Probíhající souboje berou vážně. Získané diplomy a medaile si vítězky vystavují ve svých pokojích. Vzájemně sledují, kdo jich má víc.
Přes zimu střídají kuželky turnaje v šipkách, které se mohou konat pod střechou. Některé z pravidelných účastnic se pro tuto disciplínu nadchly natolik, že si k Vánocům nechaly nadělit vlastní sportovní náčiní. Terče mají na pokojích a o volných chvílích zdokonalují své šipkařské schopnosti.
Do fitka jednou týdně
V Diakonii Vrchlabí mají během zimy klienti jinou možnost sportovního vyžití – posilování. Díky vstřícnosti majitele mají do místního fitcentra volný vstup. Využívají ho zejména v zimních měsících.
Smyslem sociální rehabilitace je podpořit co nejsamostatnější život lidí se zdravotním znevýhodněním. K tomu též patří schopnost vstát z gauče a dopřát si zdravou míru pohybu. Otevřené dveře posilovny k tomu klienty sociální rehabilitace motivují. Zejména muže oslovuje příležitost zacvičit si s posilovacím náčiním. V partě okolo deseti lidí, která přes zimu fitcentrum pravidelně navštěvuje, tvoří muži drtivou většinu. Žena je mezi nimi zatím jen jedna.
Cvičení začíná povinným protažením. Teprve potom sáhnou klienti po činkách či posilovacích strojích. Samozřejmě sledují, jestli jim rostou svaly či zda shazují váhu. To je pak pro pracovníky sociální rehabilitace příležitost, aby klienty upozornili také na význam zdravého stravování či důležitost vitamínů a pitného režimu. Klienti navštěvují posilovnu pod vedením pracovníka sociální rehabilitace přibližně jednou týdně společně. Mohou ji však navštívit kdykoliv samostatně.
Mají v nohou tisíc mil?
Začátkem jara si klienti Diakonie Brno z centra denních služeb v Letovicích otevřeli vychlazené plzeňské (či nějakou pivní nealko variantu). Zaslouženě. Pro dobré pivo si totiž zajeli až do Plzně. Cestu urazili virtuálně, sílu ale vynakládali vlastní: dva a půl měsíce se střídali na rotopedu, až nastřádali potřebný počet kilometrů, který odděluje moravské Letovice od západočeské metropole. Cesta na Plzeň se ukázala jako trefa do černého. Letovické centrum denních služeb slouží dospělým klientům s mentálním hendikepem. Motivovat je k pohybovým aktivitám – to dlouho představovalo pro pracovnice centra oříšek. Procházky klienty bavily, jen když na konci čekala cukrárna. Z toho se postupně zrodil nápad delší cesty za odměnou. Nebylo těžké pro ni všechny nadchnout.
Týdně se při nabírání kilometrů na rotopedu (či motomedu pro lidi se sníženou pohyblivostí) vystřídalo všech čtrnáct klientů centra. Někteří ujeli jen kilometr, jiní i deset. I personál centra se zapojil. Když cestovatelé pomyslně míjeli nějaké památné místo, společně si prohlédli jeho fotografie či zhlédli místopisný televizní dokument. A když konečně dosáhli cíle? Dali si vychlazené pivko a vyrazili dál.
Kromě Plzně už mají za zády západočeská lázeňská města, kde si pochutnávali na kávě a oplatkách. Teď míří na jih k zámku Hluboká. Společně už mají v nohou stovky kilometrů a radost z pohybu je stále neopouští.
Došel si pro páté místo
Nordic walking, to není jenom rychlá chůze s hůlkami v rukou. Kumšt spočívá ve správné koordinaci. Do chůze se má zapojit opravdu celé tělo. Své o tom ví pětice klientů Diakonie Valašské Meziříčí. Zhruba jednou za týden se scházejí ke společným tréninkům. Vede je dobrovolnice Jana Cíchová, instruktorka nordic walkingu. Věnuje se tomuto sportu též na vrcholové úrovni.
Studovala sociální práci, takže ví, že každému klientovi musí věnovat individuální pozornost. Vyplatí se to. Správná chůze s holemi si žádá zpevněné a napřímené tělo. S tím se též člověku zpevňuje a napřimuje sebevědomí. Na klientech Diakonie, kteří se pravidelně účastní tréninků, je to poznat. Vyniká mezi nimi pan Mirek.
V mládí se chtěl věnovat sportovní chůzi, ale život po různých ústavních zařízeních mu to neumožňoval. Až díky celostátní transformaci sociálních služeb začal s pomocí Diakonie i přes mentální hendikep žít běžným životem. Obývá městský nájemní byt, v sociálním podniku vyrábí pralinky a v nordic walkingu našel velký sportovní koníček. V květnu se v Bruntále zúčastnil jednoho ze závodů mistrovství ČR. Na pětikilometrové trati si v kategorii sportovců s hendikepem došel pro krásné páté místo.
Kolektivní sporty
I kolektivní sporty se v Diakonii pěstují. Jde zejména o hru zvanou integrovaná boccia (iboccia). Jde o obdobu francouzského petanque. IBoccia je vymyšlená tak, aby ji spolu mohli hrát zdraví i velmi hendikepovaní lidé. Pořádají se v ní turnaje, na které pilně trénují například žáci speciální školy Diakonie Vrchlabí či klienti Diakonie Rolnička v Soběslavi.
Nejnovější články
Zdroj: diakonie.cz