29. Květen 2024
Pravidla pro poplatky za veřejnoprávní televizi a rozhlas se mají od roku 2025 změnit. Tady jsou odpovědi na nejčastější otázky k návrhu ministerstva kultury.
Poplatek za veřejnoprávní televizi a veřejnoprávní rozhlas musí platit každý člověk či domácnost, která vlastní televizní nebo rozhlasový přijímač nebo ho alespoň po dobu jednoho měsíce užívá.
Výše poplatku za Českou televizi je 135 Kč měsíčně (1620 Kč ročně), výše poplatku za Český rozhlas je 45 Kč měsíčně (540 Kč ročně).
Plátcem je vždy jen jeden člověk v domácnosti, ostatní členové domácnosti neplatí.
Nepodnikající fyzické osoby (domácnosti) platí vždy jen za jeden televizní a jeden rozhlasový přijímač bez ohledu na to, kolik jich vlastní.
Dosavadní výše televizního poplatku se nezměnila od roku 2008, u rozhlasu dokonce od roku 2005. Ministerstvo kultury proto dokončilo návrh, jak je zvýšit:
Od roku 2025 má koncesionářský poplatek za Českou televizi stoupnout o 15 Kč na 150 Kč měsíčně a za Český rozhlas o 10 Kč na 55 Kč měsíčně.
Současně se má poplatek pravidelně zvyšovat, pokud inflace od poslední změny překročí v součtu šest procent. Úměrně tomu se o šest procent zvednou také televizní i rozhlasový poplatek.
Zákon definuje televizní či rozhlasový přijímač jako „zařízení technicky způsobilé k individuálně volitelné reprodukci televizního či rozhlasového vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos televizního či rozhlasového vysílání, družic nebo kabelových systémů“.
Koncesionářský poplatek se musí hradit třeba i tehdy, když domácnost televizní přijímač využívá jen ke sledování platforem typu YouTube, Netflix, Apple TV, Amazon prime, HBO a podobně. Podstatné totiž je, že zařízení potenciálně dokáže přijímat televizní signál. V případě rádia je princip stejný, platí se už za pouhé autorádio či radiobudík. Za rozhlasový přijímač se ostatně považuje i televize.
Nicméně o tom, co je a není televizní či rozhlasový přijímač, se dlouhodobě vedou spory mezi kritiky poplatků, veřejnoprávními médii či experty.
Momentálně se poplatek neplatí například z monitoru počítače, notebooku (bez TV tuneru) nebo mobilního telefonu. Protože ale zákon nepočítal s rychlým rozvojem technologií, v šedé zóně zůstaly třeba i technologie jako IPTV a OTT TV – tedy televizní služby, které jsou přenášeny přes internet a lze je mít třeba i na mobilu a počítači.
Od roku 2025 se to má změnit, navrhuje ministerstvo kultury. Nově mají poplatek hradit i všichni ti, kteří disponují jakýmkoliv zařízením umožňujícím přehrávání mediálního obsahu, tedy i takzvaná chytrá zařízení jako jsou mobil, tablet či počítač s napojením na internet. Kdo ale platí za televizní či rozhlasový přijímač už podle dosavadních pravidel, bude dál platit jen jediný poplatek nezávisle na počtu zařízení.
Konečný návrh „velké mediální novely“ (změn zákonů o České televizi, o Českém rozhlase a o rozhlasových a televizních poplatcích) představilo ministerstvo kultury v polovině letošního května.
S účinností novely, tedy zvýšením poplatků a dalšími změnami, se počítá od ledna 2025. Návrhy ještě bude schvalovat vláda, následně zamíří k poslancům a pak k senátorům.
„Mediální novela zajistí stabilitu financování obou médií. Předcházela jí jednání nejen v rámci koalice, ale i s klíčovými subjekty českého mediálního trhu,“ říká Jana Zechmeisterová z tiskového oddělení ministerstva kultury.
Česká televize by změnou zákona získala do rozpočtu na příští rok dalších asi 865 milionů korun, Český rozhlas 331 milionů. Rozpočet televize pro letošek je necelých osm miliard, rozhlasu 2,37 miliardy.
Údaje o lidech, které veřejnoprávní média neevidují jako plátce, si berou od dodavatelů elektřiny. Podle zákona je totiž povinen platit v zásadě každý, kdo je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě – pokud Českému rozhlasu nebo České televizi po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak (do 30 dnů ode dne doručení výzvy).
I tady se v případě schválení novely dočkáme změny. Nově by měli své klienty, tedy uživatele internetového připojení, hlásit také poskytovatelé připojení. Těch je v Česku zhruba čtyřikrát více než dodavatelů energií.
Tento plán má plno kritiků, a to hlavně ze strany operátorů. Zatímco energie totiž bývají většinou napsány na jednu osobu v domácnosti, u internetových přípojek tomu tak být nemusí. Věcné výhrady má například Asociace provozovatelů mobilních sítí. Poukazuje také na značnou byrokratickou zátěž, kdy se televize a rozhlas budou s lidmi přít o to, kdy internetová přípojka umožňuje přehrávání mediálního obsahu a kdy slouží jinému účelu (například SIM v alarmu či robotické sekačce na trávu).
Podnikající fyzická osoba (OSVČ) musí platit televizní nebo rozhlasový poplatek z každého přijímače, který používá k podnikání nebo v souvislosti s ním. Typicky jde o televizi nebo rádio v provozovně kadeřnictví nebo v čekárně.
Právnická osoba (firma) musí platit platí televizní poplatek z každého televizního přijímače.
Fyzické nebo právnické osoby, které v rámci podnikání vyrábí, opravují nebo prodávají televizní přijímače, platí poplatek z jednoho přijímače (pokud mají více provozoven, tak z jednoho za každou provozovnu).
Ministerstvo kultury navrhuje, aby podnikatelé a firmy od roku 2025 platily koncesionářské poplatky podle počtu zaměstnanců v hlavním pracovním poměru. To má přinést úlevu těm nejmenším, kteří by byli od poplatku osvobozeni. Konkrétně mají být poplatky odstupňovány takto:
Firmy nabízející pronájem aut by platily rozhlasový poplatek za každý vůz.
Čas pro oznámení o sponzorování programů a pořadů v České televizi dostane limit: nejvýše 260 hodin ročně na všech kanálech. Čtvrtina z finančních prostředků vybraných ze sponzorských vzkazů bude převedena do Státního fondu kultury, který je rozdělí na podporu kulturních projektů.
Česká televize ani Český rozhlas nebudou smět umísťovat obchodní sdělení (reklamu) na svých internetových stránkách a aplikacích.
Šéfové veřejnoprávních médií budou muset připravovat memoranda na dobu pěti let a předložit je ke schválení Radě ČT a Radě ČRo. Má jít o způsob, jak umožnit a podpořit rozvoj obou médií jak v reakci na nové technologické možnosti, tak s ohledem na předvídatelnost rozvoje veřejnoprávních médií.
Kromě toho zákon také upřesňuje, jakým způsobem mají veřejnoprávní média postupovat při zavádění významných změn stávajících služeb či zavádění nových služeb, jako je například spuštění nového kanálu.
Zdroj: penize.cz