Divadelní Maso krůtí bizarními výstupy rozehrává téma těžko udržitelné udržitelnosti

• Recenze
• Adéla Kalusová
• 31. 5. 2024
• 1 min

Maso Krůtí rozjíždí na scéně pražského Divadla NoD crazy inscenaci Recyclus Coitus. Už název napovídá, že nás čeká tvar drzý a vyzývavý. Téma: udržitelnost v mnoha podobách. Tvůrci je nahlíží přes silnou nadsázku, zpracovávají je ve výrazné stylizaci. Pohybují se až na hraně trapného humoru, který vychází z podstaty zkoumaného materiálu.

Stálou sestavu Kolektivu Maso Krůtí tvoří Kateřina Beran, Eliška Soukupová a Denis Šafařík, tentokrát se k nim přidala Natálie Schejbalová známá také jako Tali. Režie se ujala Tereza Vejvodová. Tvůrci se zaměřili na způsob, jímž je v poslední době téma udržitelnosti komunikováno především na sociálních sítích. Bezbřehost virtuálního světa nabízí obsah úsměvný, vykloubeně bizarní a často bohužel i toxický. Inscenace přebírá styl takové komunikace. Směšnost je budována nejen hyperbolickým hereckým výrazem, ale také prací s hlasem. Ve výsledku bychom mohli celkový přístup Masa Krůtího vnímat jako výsměch. Avšak v jednotlivých situacích se hercům a herečkám daří nadsázku v nuancích zlomit ve chvilkovou pasivní agresivitu naplňující vibrace těla i výraz obličeje. Právě tímto rozměrem ukazuje inscenace toxicitu urputné honby za udržitelností.

Kolektiv Maso Krůtí v inscenaci Recyclus Coitus, foto: Maso Krůtí – Benjamin Prokeš

Inscenace Recyclus Coitus nás přenáší do blízké budoucnosti. Recyklování. Well being. Vztah k přírodě. Vitamíny na všechno. Moje tělo je můj hrad a tak o něj budu pečovat až k zbláznění. Kvalita i kvantita naplňují mou každodennost. Inspiruji tím všechny kolem sebe i na svých „sockách”, protože na tom stavím byznys. Nynější tendence se v oné fiktivní budoucnosti vyostřuje a stává se „náboženstvím”. Tvůrci vrství bizarní obrazy: „Teta z jurty” se u plážového stanu pro děti snaží své svěřenkyně napojit zpět na sebe a na matičku přírodu. Kompost coby Bůh. Estetika trapnosti podtrhuje názor tvůrců na téma, a přitom nasvěcuje podstatnou otázku: Je tato cesta za udržitelností udržitelná? Neztratíme svou autenticitu a přirozenost v křečovité snaze být perfektní?

Denis Šafařík a Eliška Soukupová v inscenaci Recyclus Coitus, foto: Maso Krůtí – Benjamin Prokeš

Inscenační tvar jako takový přináší dramaturgické otazníky v plynulosti navázání některých obrazů. Rámování příběhu simulovanou konferencí je pochopitelné pro prezentaci postav a jejich názorů, ale osobně tento princip považuji za volbu až příliš jednoduché cesty.

Odebírejte náš newsletter

a my vám pravidelně doručíme ty nejzajímavější články a videa

To chci!

Přes některé výhrady ke kostře inscenace však fandím formě. Je to fresh, je to mladé. Potřebujeme divadlo hledající autorsky cestu k výslednému tvaru. A i když na té cestě může někde zaškobrtnout, jeho předností je kolektivní tvůrčí nápaditost. Recyclus Coitus jí má požehnaně. Tento punk sluší NoDu i samotnému autorskému kolektivu a přes bizarnost to není rezignace na tvůrčí výpověď.

Divadlo Nod, Praha – Maso Krůtí: Recyclus Coitus

Režie: Tereza Vejvodová, scénografie: Marta Strýčková, kostýmy: Markéta Smržová, hudba: Kateřina Beran, Václav Chalupský, light design: Judita Mejstříková, světla: Kristýna Hauptová, sound design: Matěj Procházka Premiéra: 13. května 2024.

Související