Test jahodových jogurtů 2024

Sdílejte

Publikováno v časopise 9/2024

Málokterý mléčný výrobek se těší takovému zájmu našich čtenářů jako jogurty. Jejich testy se proto snažíme přinášet co nejčastěji a právě přišla řada na jahodové. Při nákupu vzorků jsme nešetřili a poslali do laboratoře celkem 25 jogurtů včetně smetanových a jednoho řeckého. Výsledky přinesly překvapení: několik výrobků se potýkalo s nízkými počty užitečných bakteriálních kultur.

Dobrá rada

Test se zaměřil na obyčejné, smetanové i řecké jahodové jogurty. Nejvyšší počet bodů během cesty laboratoří posbíraly Agrola Jahodový jogurt (dobře, 14,50 Kč/100 g) z kategorie běžných jogurtů a Tesco Smetanový jogurt jahodový (dobře, 7,70 Kč/100 g). Druhý zmíněný ve své skupině nabízí také nejvýhodnější poměr ceny a kvality. Mezi běžnými jogurty připadl titul výhodný nákup výrobku Billa/Clever Jahodový jogurt (dobře, 5,70 Kč/100 g).

Nejslabšího výsledku dosáhla Zott Jogobella jahodová (dostatečně, 9,70 Kč/100 g). Důvodem bylo nedodržení předepsaného počtu bakterií jogurtové kultury.

Ovocné jogurty jsme testovali naposledy před jedenácti lety (dTest, 9/2013). Tehdy stejně jako letos padla volba na jahodové. Důvod je nasnadě – jahodová příchuť je velmi oblíbená. Dokonce i první průmyslově vyráběný ochucený jogurt byl jahodový. Více historických detailů najdete v šedém boxu.

Na nákup jsme se vydali především do supermarketů a přinesli jsme z nich 25 vzorků. Abychom zmapovali kvalitu jahodových jogurtů co nejúplněji, zařadili jsme do testu smetanové, běžné a řecké jogurty. První dvě kategorie se odlišují tučností. U smetanových se pohybuje okolo 8 %, běžné nabízejí 2 až 3 % tuku. Řecké jogurty jsou typické vyšším obsahem bílkovin, ovšem v době nákupu se nám podařilo sehnat pouze jeden jediný.

Z kulturní rubriky

Zprávu o výsledcích začneme u mikrobiologického vyšetření, které zjišťovalo počty bakterií jogurtové kultury. Vyhláška o mléčných výrobcích č. 397/2016 Sb. definuje jogurt jako mléčný výrobek obsahující v jednom gramu alespoň deset miliónů zástupců směsi bakterií Streptococcus thermophilus a Lactobacillus delbrueckii subsp. bulgaricus. Společné působení obou mikroorganismů mění mléko v nakyslý pevný jogurt a přínosné je i pro konzumenty. Bakterie jogurtové kultury pomáhají udržovat rovnováhu střevního mikrobiomu a uvádí se i jejich pozitivní vliv na imunitní systém.

Vyhláška přesně neříká, jaké má být zastoupení jednotlivých druhů, důležité je, aby byly v jogurtu oba. Při hodnocení výsledků jsme upřednostňovali výrobky s vyššími počty bakterií a vyrovnaným poměrem obou druhů. Výsledky sčítání bakterií přinesly několik nemilých překvapení. O to největší se postarala Zott Jogobella jahodová. V jednom gramu totiž obsahovala pouze polovinu vyhláškou stanoveného minimálního počtu bakterií jogurtové kultury, tedy něco málo přes pět miliónů. Takto skromně osídlený jogurt si z mikrobiologického rozboru odnesl nedostatečnou známku, která významně ovlivnila i jeho celkové hodnocení.

Dále se mikrobiologický rozbor zadrhl u šestice jogurtů s přidanými bifidobakteriemi. Ty nejsou pro výrobu jogurtu nezbytně nutné, ovšem někteří výrobci je přimíchávají jako další tělu prospěšné mikroorganismy. Jde o jednu ze složek střevního mikrobiomu, který pomáhají udržovat v rovnováze. Dle některých studií rovněž pomáhají předcházet střevním potížím mikrobiálního původu, jako jsou například rotavirové infekce.

Vyhláška říká, že výrobky s přídavkem bifidobakterií jich v gramu musejí obsahovat alespoň milión. Nedostatečnou známku si za nedodržení tohoto požadavku odnesly výrobky Lidl/Pilos Ovocný jogurt jahoda a Albert Ovocný jogurt jahoda. V gramu totiž ukrývaly pouhé desetitisíce bifidobakterií. Další čtveřice jogurtů – Penny/Boni Jogurt jahodový, Selský jogurt originál jahoda a Selský jogurt jahoda, oba od značky Hollandia, a Tesco Strawberry Yoghurt – si odnesla dostatečnou. Místo miliónů se u nich našly pouze statisíce bifidobakterií. Tato čísla je možné vysvětlit jako výsledek konkurenčního boje s bakteriemi jogurtové kultury, které mohou přidanou bifidokulturu potlačit.

Nejlepší známku si z mikrobiologického vyšetření odnesla Danone Activia jahodová. V jednom gramu obsahovala více než šest set miliónů bakterií jogurtové kultury a také více než tři sta miliónů bifidobakterií.

Česká stopa v jogurtu

Historie jogurtu je buď velmi dlouhá, nebo naopak poměrně krátká. Záleží, odkud se na ni díváme. Kočovníci v oblasti Středního východu znali jogurt již před 3000 lety. Tehdy se vyráběl přirozeným kvašením mléka v kožených vacích a představoval běžnou potravinu. Evropa se s dovezeným jogurtem seznámila až v 16. století a dlouhou dobu byl považován nikoliv za potravinu, ale za lék pomáhající například při zažívacích potížích.

Pozitivní vliv jogurtu na zdraví jeho pravidelných konzumentů zajímal i vědce. Nejvýraznější přínos mělo bádání bulharského medika Grigorova a přírodovědce Mečnikova. Prvně jmenovaný identifikoval bakterie jogurtové kultury, druhý vědec je spojil s dlouhověkostí pravidelných konzumentů jogurtu. Objev bakterií umožnil průmyslovou výrobu jogurtu kdekoliv na světě. Již nebylo potřeba spoléhat na speciální kožené vaky či zbytky starého jogurtu, ale stačilo naočkovat mléko příslušnou kulturou. Začátek celosvětové konzumace jogurtů se začal psát v roce 1919, kdy v Barceloně firma Danone začala s jejich průmyslovou výrobou.

Výroba jogurtů – zpočátku pouze bílých – se záhy přenesla i do tehdejšího Československa a jedním z výrobců byla i Radlická mlékárna na pražském Smíchově. Právě ta v roce 1933 uvedla na trh převratnou novinku – ovocný jahodový jogurt Jovo. Vynález byl v podstatě jednoduchý, do sklenice se na vrch bílého jogurtu přidala vrstva jahodové zavařeniny. Impulsem pro tuto inovaci bylo kromě chuti i prodloužení trvanlivosti výrobku. Jahodové víčko totiž chránilo jogurt před růstem plísní, což tehdy musel být významný problém. Soudíme tak alespoň z filmu z roku 1937, který zachytil výrobu jogurtů v Radlické mlékárně.

S dnešní hygienou se tehdejší praxe jen těžko srovnává. Jogurty zrály v otevřených sklenicích překrytých plátnem. Možnost průniku plísní z ovzduší do mléka a jogurtu tak byla mnohem vyšší než dnes. A jahodový – a posléze i meruňkový – čepec mohl přinést významné zlepšení. Dnes je obvyklejší, že se ovocná složka dává spíše pod jogurt. Tento model má původ zřejmě ve Spojených státech a přišla s ním opět firma Danone. Ve čtyřicátých letech 20. století chtěla v USA vyrábět ochucený jogurt a dávkování ovocné složky na dno sklenice prý tehdy představovalo jediný legislativně průchozí způsob. Dnes běžné smíchání ovoce s jogurtem či „radlické víčkování“ by tehdejší americké předpisy nepovolily.

Kousky ano, škrobovitost ne

Hodnocení chuti, vůně, vzhledu a konzistence jogurtů se v laboratoři ujala šestičlenná odborná komise. Jejím úkolem bylo oznámkovat výše uvedené parametry, pojmenovat případné nedostatky a také do protokolu výrobek detailně popsat. Kromě udělených známek se na výsledku senzorického hodnocení podílely ještě dva detaily. V první řadě jsme v laboratorním popisu ověřovali, zda jogurt ukrývá kousky jahod. Dále jsme snižovali celkovou známku výrobkům, u nichž komise konstatovala škrobovitou chuť. Kousky jahod nás zajímaly jako ukazatel kvality ovocné ochucující náplně. Škrobovitou chuť jsme penalizovali, protože na základě čtenářských dotazů víme, že na škrobový vjem jogurtu bývají spotřebitelé velmi hákliví.

Co jsme od jogurtů očekávali? Především příjemnou, vyváženě sladkou, výraznou ovocnou chuť bez škrobovitého vjemu a přirozenou barvu. Důležitým znakem dobrého jogurtu je také krémová hladká konzistence, která příliš neteče ani není pískovitá či krupičkovitá. Tady můžeme dodat, že vytvořit a udržet správnou konzistenci není vůbec jednoduché. Tekuté mléko se v pevný jogurt změní působením bakterií. Ovšem celé se to může velmi snadno zvrátit zpět. Stačí vystavit jogurt mechanickému namáhání. Tudíž chcete-li pevný jogurt, netřepte s ním ani ho příliš rychle nemíchejte. Různá míra mechanického namáhání při výrobě je také důvodem, proč jogurty zrající v kelímku bývají pevnější oproti těm z tanků.

Známky ze senzorického hodnocení nabízejí tentokrát velmi příjemný pohled, protože většině jogurtů komise přiznala velmi dobrý výsledek. Vůbec nejvyšší počet bodů připsala smetanovému jogurtu z Valašské mlékárny a běžným jahodovým jogurtům Tesco Strawberry Yoghurt a Lidl/Pilos Active jahoda.

Na konci senzorického žebříčku stanul Lidl/Náš kraj Smetanový jogurt jahodový, který jako jediný odešel s uspokojivým výsledkem. Komise si u něj všimla nepřirozené barvy a velmi kyselé škrobovité chuti. Kromě toho se jednalo o jeden z mála jogurtů postrádajících v ovocné náplni kousky jahod. Pro úplnost dodejme, že škrobovitou chuť komise zaznamenala také u Sametového jogurtu s rozmixovanými jahodami z mlékárny Kunín. U výrobků Olma Florian smetanový jahoda, Bohemilk Opočenský jogurt jahodový, Hollandia Selský jogurt originál jahoda a Danone Activia jahodová padly zmínky o mírně škrobovité chuti.

Dokola kolem živin

Své místo v testovacím programu našlo i měření podílu vybraných živin, přesněji řečeno tuku, bílkovin a cukru. Tuk je v případě jogurtu důležitý nejen z nutriční stránky, ale jde také o jeden z ukazatelů kvality. Vyhláška dělí jogurty podle tučnosti na smetanové a ostatní. Smetanový jogurt podle ní obsahuje nejméně 10 % tuku, ovšem to platí pouze pro bílé varianty. U ochucených variant je obsah tuku nižší (okolo 8 %), protože přidáním jahodové složky se smetanový bílý jogurt naředí.

Při známkování obsahu tuku jsme pro jednotlivé kategorie jogurtů nastavili různá měřítka, ovšem vždy jsme body k dobru připisovali těm tučnějším. Na jejich výrobu je totiž potřeba dražší surovina. V případě smetanových jogurtů jsme také zkontrolovali, zda po odečtení vlivu ochucující složky skutečně obsahují požadovaných 10 % tuku. Rovnou můžeme prozradit, že tato zkouška dopadla dobře. U výrobků Valašská mlékárna Smetanový z Valašska jahoda a Penny/Boni Jogurt smetanový jahodový jsme se sice dopočítali k 9,8 %, respektive 9,9 % tuku, nicméně obě hodnoty lze vysvětlit nejistotou měření.

Celková tučnost smetanových ochucených jogurtů závisela především na dávkování ochucující složky. Nejnižší podíl tuku (7,1 %) proto nabídl Lidl/Náš kraj Smetanový jogurt jahodový, ochucený 30 % jahodového přípravku. Nejtučnějším pak byl Zvolenský Smetanový jogurt jahoda (8,7 %) s 15 % ochucující složky. U nesmetanových jogurtů laboratoř nalézala v průměru 3,3 % tuku. Nejtučnější z nich byla Danone Fantasia jahoda s 4,6 %, naopak nejnižší tučnost předvedl Milko Řecký jogurt jahoda (0,2 %).

Nízký obsah tuku u řeckého jogurtu není překvapivý. Nejsilnější stránkou tohoto typu výrobku jsou totiž bílkoviny a při jejich měření značka Milko s 8,5 % skutečně excelovala. Ostatní jogurty se za ní držely v uctivé vzdálenosti. U obyčejných jogurtů podíl bílkovin činil v průměru 3,5 %, smetanové nabízejí okolo 2,5 %. Vůbec nejnižší podíl bílkovin laboratoř zjistila ve smetanovém jogurtu značky Lidl/Náš kraj (2,2 %).

Jsou sladké, ale netají to

Do třetice přišel na přetřes cukr. Určité množství cukru najdeme ve všech jogurtech, ovšem zatímco u bílých jde výhradně o asi 4 % přirozeně se vyskytující laktózy, ochucené jogurty nabízejí mnohem větší porce. Navíc jde převážně o přidaný cukr vnesený ochucující složkou. Zjištěný podíl cukru se pohyboval od 8,9 % (Mlékárna Ohaře Jogurt z obce Ohaře jahodový) až po 13,7 % (Danone Fantasia jahoda). Pro zajímavost jsme vypočítali i obsah cukru v celém balení. Malý kelímek jahodového jogurtu dodá v průměru 18 g. Nejvyšší porce jsme se v kategorii malých obalů dopočítali v jedné skleničce smetanového jogurtu Lidl/Náš kraj (26,5 g). V nejméně oslazeném kelímku Danone Activia jahodová bylo cukru polovic (13,3 g). Velké kelímky ve výpočtu logicky vyšly hůř, v průměru ukrývají 42 g cukru. Ovšem u nich lze očekávat, že je spotřebitel nesní celé najednou.

Zjištěné podíly tuku, bílkovin a cukru nám také umožnily zkontrolovat přesnost nutričních tabulek. Potěšilo nás, že jsme tentokrát na žádné zásadní problémy nenarazili. Všechny nesrovnalosti mezi zjištěnými a deklarovanými hodnotami vysvětlila nejistota měření.

Mýty zatížená pověst

Na obalu jsme si samozřejmě všímali i dalších informací, například deklarovaného složení. Kolem jogurtů se točí mnoho spotřebitelských mýtů a neporozumění. Jedním z nich je dojem, že jogurty obsahují škrob. Není tomu tak. Bílý neochucený jogurt nesoucí tento název na obalu škrob nikdy obsahovat nesmí. U ochucených jogurtů je to jiné. Škrob se v nich objevit může, ovšem pouze jako součást ochucující přísady. Toto byla první věc, na niž jsme se zaměřili, a lepší známku jsme připsali výrobkům, které se bez škrobu dokázaly obejít.

Dále nás zajímal obsah ovoce. V tomto ohledu mohou etikety leckoho zmást. Deklarovaný procen­tuální podíl totiž téměř vždy vyjadřuje podíl jahod v ochucující složce a obsah ovoce v celém výrobku je nutné vypočítat. V naší tabulce tato přepočtená čísla najdete. Kromě podílu jahod nás zajímala i jejich forma. V minulosti se totiž psalo o údajném používání želatinových umělých kousků ovoce. S něčím takovým jsme se však v tomto testu nesetkali.

Posledními sledovanými položkami v seznamu složek bylo použití barvicích rostlinných výtažků a přírodních aromat. Barvicí rostlinné extrakty jsou lepší variantou než éčková barviva, nicméně nejvíce jsme ocenili výrobky, které si zajistily jahodovou barvu i bez nich, stejně jako to dokáže domácí jahodový džem. Za použití přírodních aromat jsme připisovali body k dobru a vůbec nejvyšší počet bodů si odnesly jogurty bez jakýchkoliv přidaných vůní.

Nejlepší dojem na nás udělalo složení jogurtů Hollandia Selský jogurt jahoda a Hollandia Selský jogurt originál. U obou výrobce použil ovocnou složku bez škrobů, barvicích koncentrátů i jakýchkoliv aromat. Naopak nejméně bodů posbíralo složení jogurtu Olma Florian lahodný jogurt jahoda.