Poruchy pozornosti: co byste měli vědět

Poruchy pozornosti (ADHD, ADD)

Poruchy pozornosti patří mezi nejčastěji diagnostikované neurovývojové poruchy u dětí i dospělých. Jsou to poruchy vrozené, které člověka zpravidla provází celý život, tudíž se netýkají jen dětí. Bez léků, terapie či podpory mohou způsobovat značné potíže ve škole, práci, domácnosti i v mezilidských vztazích.

Obsah

1. Typy poruch pozornosti
2. Příčiny vzniku poruch pozornosti
3. Příznaky a projevy
4. Diagnostika poruch pozornosti
5. Léčba a intervence
6. Dopady na každodenní život
7. Podpora jedinců s poruchami pozornosti
8. Závěr
9. Zdroje

Typy poruch pozornosti

Za posledních několik desetiletí se výzkum poruch pozornosti posunul značně kupředu. Proto docházelo i k jistým změnám v odborné klasifikaci, což dnes občas vede k menšímu nedorozumění mezi odborníky a laiky. Setkat se můžeme s následujícími termíny:

• ADHD: Porucha pozornosti s přítomností hyperaktivity. V běžném pojetí jde o obtíž udržet pozornost na konkrétní téma (např. školní předmět nebo pracovní úkol), kterou doprovází zvýšená aktivita či impulzivita (např. potíž sedět na židli několik hodin).
• ADD: Porucha pozornosti bez hyperaktivity, kdy má jedinec „pouze“ problémy s koncentrací. Dnes už je termín ADD považován v odborné literatuře za zastaralý a pojímá se jako jeden z podtypů ADHD, z praktického hlediska se ale stále ještě hojně používá.
• Hyperaktivní porucha s impulzivitou: Tento podtyp zahrnuje jedince, kteří jsou hyperaktivní a impulzivní, ale nemají problémy s pozorností.
• Kombinovaný typ: Nejčastější formou poruch pozornosti je kombinovaný typ, kdy jedinec vykazuje symptomy spojené jak s poruchou pozornosti, tak s hyperaktivitou a impulzivitou.

Příčiny vzniku poruch pozornosti

Přesné příčiny poruch pozornosti nejsou známy, ale je obecně přijímáno, že klíčovou roli hraje kombinace genetických, neurobiologických a environmentálních faktorů. Mnoho vědeckých studií ukazuje, že genetické predispozice mohou zvyšovat riziko vzniku poruch pozornosti, v praxi pak například spousta rodičů dětí v procesu diagnostiky zjišťuje, že i oni sami celý život poruchou pozornosti trpěli. Environmentální faktory, jako jsou rodinné stresory nebo psychosociální trauma, mohou také zvýšit riziko vzniku poruch pozornosti nebo zhoršit jejich projevy. Některé studie poukazují i na to, že komplikace během těhotenství, vystavení toxickým látkám nebo infekcím v dětství a rané zranění mozku mohou potenciálně přispět k vývoji těchto poruch.

Příznaky a projevy

Symptomy poruch pozornosti jsou různorodé a liší se podle věku, pohlaví i individuálních charakteristik jedince. Mezi projevy tak může obecně patřit:

• Problémy s koncentrací: Obtížnost udržet či zaměřit pozornost při vykonávání úkolů nebo při hře.
• Hyperaktivita: Nepřetržitý pohyb, jako je bouchání nohama, nepokojné ruce nebo neschopnost sedět na jednom místě.
• Hypoaktivita: Mezi projevy se řadí i tzv. hypoaktivita, kdy je člověk naopak utlumený a zpomalený.
• Impulzivita: Jednání bez přemýšlení o důsledcích, často vede k nehodám nebo sociálním konfliktům.
• Zapomnětlivost: Zapomínání na každodenní činnosti, jako je dělání úkolů nebo zařízení něčeho.

V dnešní době internetu a sociálních sítí vykazuje velké množství dětí a mladistvých určité projevy připomínající ADHD. Ty však mohou být způsobeny pouze přehlcením, kdy je vyvíjející se mozek vystaven ohromnému množství informací, a to navíc ve formě velmi krátkých videí. Technologie samotné nás k takovému chování nabádají. Konečnou diagnózu poruchy pozornosti je tak důležité nechat na odborníkovi.

Diagnostika poruch pozornosti

Diagnostikování poruch pozornosti obvykle vyžaduje komplexní hodnocení, které zahrnuje klinické rozhovory, pozorování chování a psychologické testy. Lékaři a specialisté pravidla konzultují i s rodinnými příslušníky, učiteli nebo jinými osobami blízkými pacientovi, aby získali širší pohled na chování jedince v různých situacích a prostředích. Diagnostikovat se mohou i dospělí, v takovém případě je třeba ověřit, že příznaky poruchy pozornosti se u jedince projevovaly již v dětství. Při hodnocení je také důležité rozlišovat mezi poruchami pozornosti a jinými možnými stavy nebo poruchami, které mívají podobné příznaky, jako jsou úzkostné poruchy, depresivní stavy, určité poruchy učení, bipolární afektivní porucha, hraniční porucha osobnosti a další. K tomu účelu se používá tzv. diferenciální diagnostika.

Léčba a terapie

Jelikož jde o vrozené poruchy, cílem léčby je pomoci jedincům zlepšit svou schopnost soustředit se, redukovat příznaky a zlepšit celkovou kvalitu života. K tomu může být využita kombinace následujících postupů:

• Léková terapie: Stimulanty, jako jsou metylfenidát a amfetaminy (např. adderall), jsou často předepisovány k léčbě poruch pozornosti. Tyto léky mohou pomoci zlepšit koncentraci a snížit hyperaktivitu a impulzivitu.
• Behaviorální terapie: Tato terapie se zaměřuje na výuku dovedností jak zvládat stres, zlepšovat organizaci a plánování a jak lépe komunikovat s ostatními.
• Psychoedukace: Vzdělávání pacientů a jejich rodin o poruchách pozornosti může pomoci lidem lépe chápat a zvládat jejich stav.
• Rodinná intervence: Pro děti je důležitá opora v rodině, nastavení řádu a klidné prostředí na učení. Je důležité dítě motivovat a kontrolovat dokončení úkolů.

Pilulka odborník Bc. Marie Siatka říká:

„Porucha pozornosti (ADD) je neurovývojový syndrom, který člověka postihuje takřka celý život. Typicky se začne projevovat v předškolním věku, osoby trpící ADD mají problém zaměřit pozornost na určitou činnost. Vedle toho ADHD je porucha pozornosti spolu s hyperaktivitou. Diagnostika poruch pozornosti je značně komplikovaná. Pro osoby trpící ADD je důležitá podpora, jak ze strany školy, tak i rodiny. Je důležité dbát na klidné prostředí, povzbuzovat a motivovat k dokončení stanovených úkolů. S přibývajícím věkem se dá tato porucha lépe regulovat.“

Dopady na každodenní život

Poruchy pozornosti mají značný dopad na každodenní život jedince, ať už dítěte, dospívajícího nebo dospělého. Tyto dopady mohou být vidět v různých oblastech života:

• Školní prostředí: Studenti s poruchami pozornosti mívají potíže s koncentrací na lekce, dokončením úkolů včas nebo udržením organizace. Mohou také často zapomínat na domácí úkoly nebo potřebné materiály.
• Pracovní prostředí: Dospělí s poruchami pozornosti se trápí u plnění některých úkolů, dodržování lhůt a udržení organizace. Mohou být také snadno rozptýleni a mít potíže s prioritizací ú­kolů.
• Sociální interakce: Pro osoby s poruchami pozornosti je obtížné poslouchání ostatních, často je přerušují nebo mají potíže s pochopením sociálních vztahů. To může vést k nedorozuměním a konfliktům v osobní sféře.
• Domácí prostředí: V domácnosti může jedinec s poruchou pozornosti čelit výzvám spojeným s úklidem, plánováním a dodržováním rutiny. To může způsobit napětí mezi členy domácnosti.

Ačkoli tyto dopady mohou být náročné, s vhodnou podporou a strategiemi jsou jedinci s poruchami pozornosti schopni dosáhnout úspěchu ve všech oblastech svého života.

Podpora jedinců s poruchami pozornosti

Poskytování podpory jedincům s poruchami pozornosti je zásadní pro jejich úspěch v akademickém, pracovním i osobním životě. Rodinná podpora, skupinová terapie, kde se setkávají jedinci s podobnými problémy, vzdělávací plány, využití asistenta pedagoga a jiné zdroje mohou být nesmírně prospěšné. Je také důležité poskytnout jedincům nástroje a strategie, které jim pomohou zvládat své příznaky a výzvy, s nimiž se mohou setkat v důsledku svého stavu.

Závěr

Poruchy pozornosti mohou představovat významné výzvy v životě jedinců, kteří jimi trpí, ale je důležité si uvědomit, že s vhodným přístupem, terapií a podporou tito jedinci žijí plnohodnotný život. Výzkum v oblasti poruch pozornosti neustále pokračuje a přináší nové poznatky, které pomáhají v léčbě a podpoře těchto jedinců. Pro ty, kteří trpí poruchou pozornosti nebo mají blízkou osobu s touto diagnózou, je důležité vyhledat odbornou pomoc a získat co nejvíce informací k lepšímu porozumění a zvládání této poruchy. Tento článek je určen pouze pro vzdělávací účely a nenahrazuje odbornou lékařskou radu. Pro konkrétní doporučení se vždy poraďte s kvalifikovaným zdravotnickým pracovníkem.

Zdroje

https://www.pe­diatriepropra­xi.cz/pdfs/ped­/2002/03/09.pdf

https://publi­cations.aap.or­g/pediatrics/ar­ticle/115/6/e7­49/67472/Treat­ment-of-Attention-Deficit-Hyperactivity

https://www.sci­encedirect.com/sci­ence/article/pi­i/S000632230401100X

https://www.psychi­atriepropraxi­.cz/pdfs/psy/2014/03/05­.pdf

https://www.nim­h.nih.gov/heal­th/topics/atten­tion-deficit-hyperactivity-disorder-adhd

https://www.web­md.com/add-adhd/childhood-adhd/add-vs-adhd

https://www.ma­yoclinic.org/di­seases-conditions/ad­hd/symptoms-causes/syc-20350889

https://www.nim­h.nih.gov/heal­th/publication­s/attention-deficit-hyperactivity-disorder-in-children-and-teens-what-you-need-to-know

Autor článku

Bc. Marie Siatka

Vystudovala jsem obor Ochrany veřejného zdraví na Lékařské fakultě Ostravské univerzity. Témata zdraví a prevence jsou mi velmi blízká. V současnosti pracuji ve zdravotním ústavu na oddělení mikrobiologie vod, potravin a předmětů běžného užívání. S manželem máme masérský salón, kde se věnujeme nejen uvolňování svalů, ale i komplexní regeneraci těla a mysli. Ve svém volném čase ráda cestuji, chodím po horách nebo se věnuji józe.