Polemika: Dysonovy sféry nedávají smysl

28. 5. 2024

27. 5. 2024

27. 5. 2024

Nedávno vzbudila mediální pozornost studie hledající nejnadějnější kandidáty na Dysonovy sféry, tedy inženýrské produkty technologicky velmi vyspělé mimozemské civilizace. Otázka je to ale samozřejmě celkem komplikovaná…

Existují různé způsoby, jak hledat důkazy o existenci mimozemských technologických civilizací. Jedním z nich je pátrat po jejich záměrných pokusech informovat o své existenci, například vysíláním signálů. Dalším je hledat důkazy o jejich návštěvě Sluneční soustavy. A třetí možností je zkusit najít známky rozsáhlých technických projektů ve vesmíru. Takovým inženýrským projektem by mohly být například Dysonovy sféry. Tým astronomů zvolil nyní tento přístup, když prohledal data z nedávných astronomických průzkumů a identifikoval sedm kandidátů na mimozemské megastruktury, „které si zaslouží další analýzu“. Jedná se o podrobnou studii hledající „podivné hvězdy“. Mimochodem, všech sedm nejnadějnějších objektů, které se nacházejí ve vzdálenosti do 1 000 světelných let od Země, jsou trpaslíci typu M.

Dysonovy sféry poprvé navrhl fyzik Freeman Dyson v roce 1960 jako způsob, jak by vyspělá civilizace mohla využívat energii své hvězdy. Měly se skládat se z energetických kolektorů, továren a habitatů a zabírat stále více prostoru, až by nakonec obklopily téměř celou hvězdu. Dyson si uvědomil, že tyto megastruktury budou mít pozorovatelnou signaturu. Nedávné studie se soustředila právě tímto směrem – na výrazný přebytek infračerveného záření. To proto, že megastruktury by pohlcovaly viditelné světlo vyzařované hvězdou, ale nedokázaly by tuto energii využít zcela. Místo toho by musely přebytečnou energii „odhodit“ jako infračervené záření. Takové záření (respektive „vzorec pozorovaných vlnových délek“) může být samozřejmě ale také signaturou mnoha dalších věcí, například disku plynu a prachu nebo disků komet a jiných úlomků. Sedm slibných kandidátů však z příslušné studie však zřejmě do této kategorie spadat nebude. Za zmínku stojí ještě jeden znak Dysonovy sféry: viditelné světlo hvězdy klesá, když před ní megastruktura prochází. Taková signatura byla nalezena již dříve. Velké vzrušení vyvolala hvězda Tabby neboli Kic 8462852, která vykazovala mnoho opravdu neobvyklých poklesů záření, které by mohly být způsobeny mimozemskou megastrukturou. Nicméně: Téměř jistě se nejedná o mimozemskou megastrukturu. Byla navržena řada přirozených vysvětlení, například průchod mračen komet skrz oblak prachu. Určitě je dále co zkoumat.

Simon Goodwin na The Conversation ve svém komentáři k příslušnému výzkumu ale dodává následující argument: Dysonovy sféry dost možná vůbec neexistují (míněno: i za předpokladu existence technologicky vyspělých mimozemských civilizací). Jejich existence je nepravděpodobná. Ne že by nemohly existovat, ale civilizace schopná je postavit by je pravděpodobně nepotřebovala (pokud by např. nešlo o nějaký gigantický umělecký projekt). Jak uvádí S. Goodwin, Dysonova úvaha o takových megastrukturách předpokládala, že vyspělé civilizace budou mít obrovské energetické nároky. Přibližně ve stejné době navrhl astronom Nikolaj Kardašev stupnici, podle níž by se dala hodnotit vyspělost civilizací, která byla založena téměř výhradně na jejich spotřebě energie. V 60. letech 20. století to dávalo smysl. Když se podíváme zpět do historie, zjistíme, že lidstvo exponenciálně zvyšovalo spotřebu energie s tím, jak se vyvíjela technologie a rostl počet lidí. V posledních padesáti letech, a zejména v posledním desetiletí, však naše globální spotřeba energie začala růst mnohem pomaleji. Když se však nyní podíváme na budoucí technologie, vidíme, že účinnost, miniaturizace a nanotechnologie znamená výrazně nižší spotřebu energie. A teď trochu čísel (opět dle S. Goodwina): Pokud bychom chtěli využít 10 % energie vyzařované Sluncem ve vzdálenosti, v jaké se nachází Země , potřebovali bychom plochu rovnající se 1 miliardě Zemí. A pokud bychom měli superpokročilou technologii, která by dokázala vytvořit megastrukturu o tloušťce pouhých 10 km, znamenalo by to, že bychom na ni potřebovali materiál s hmotní asi milionu Zemí, ze kterého bychom ji postavili. Ovšem Sluneční soustava obsahuje pevný materiál s hmotností jen asi 100 Zemí, takže hypotetická vyspělá mimozemská civilizace by za těchto okolností musela rozebrat všechny planety v 10 000 planetárních soustavách a dopravit je ke hvězdě, aby mohla postavit svou Dysonovu sféru. Aby to dokázala s materiálem dostupným v jediné soustavě, mohla by mít každá část megastruktury tloušťku pouze jeden metr.

Závěr: V době, kdy by se civilizace dostala do bodu, aby byla schopna postavit Dysonovu sféru, by měla lepší způsoby, jak získávat energii.

Matías Suazo et al, Project Hephaistos – II. Dyson sphere candidates from Gaia DR3, 2MASS, and WISE, Monthly Notices of the Royal Astronomical Society (2024). DOI: 10.1093/mnras/stae1186 Zdroj: Simon Goodwin: Dyson spheres: Astronomers report potential candidates for alien structures, and evidence against their existence, The Conversation / Phys.org

Viz také: Hledání Dysonových sfér: může jít o motory i superpočítače

Poznámka PH: Samozřejmě narážíme na to, nakolik motivacím eventuální velmi vyspělé civilizace můžeme vůbec rozumět.

1. 29. 5. 2024 at 08:11to mi trosku pripomina moje starsi myslenky, proc v nejakem „normalnejsim“ vedeckem oboru neni vice geniu, ale jsou tam spise „normalnejsi lide? no geniove jako sheldon se budou radeji venovat narocne teorii strun a kvantove gravitaci nez treba strojirenstvi.

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.Vyžadované informace jsou označeny *

Komentář *

Jméno *

E-mail *

Webová stránka

Uložit do prohlížeče jméno, e-mail a webovou stránku pro budoucí komentáře.

Notify me of follow-up comments by email.

Notify me of new posts by email.

Δ

Nechte toto pole prázdné prosím

Křestní jméno

Email *