Chce mít obličej ve vagíně. Billie Eilish hledá ztracené dospívání na své nejvážnější desce

• Recenze
• Timon Láska
• 27. 5. 2024
• 8 min

Desetiskladbové album Hit Me Hard And Soft pokračuje v kritice reality popové superhvězdy jedinečně upřímnou cestou. Billie Eilish si skrze třetí studiovou desku chce navrátit ztracené dospívání, o něž ji hudební průmysl připravil. Ke stěžejním tématům nesvobody a porozchodových pocitů přidává objevování své bisexuality, kterou si sama uvědomila vloni.

„Být ženou, a obzvlášť v centru pozornosti, je prostě válka. Navždy. Je to opravdu nespravedlivé,“ konstatovala americká zpěvačka a skladatelka v cover story loňského listopadového čísla magazínu Variety. Materiál v tomto periodiku naznačil tematický směr, jímž se Billie Eilish (* 2001) bude na svém třetím albu ubírat.

Odebírejte náš newsletter

a my vám pravidelně doručíme ty nejzajímavější články a videa

To chci!

Devítinásobná držitelka cen Grammy na nynější desce otevírá témata ženské marginalizace a vlastní genderové identity. Většina písní je nicméně tematicky komplexnější: tvůrkyně částečně navazuje na vlastní introspektivní cestu, kterou otevřelo její předešlé album Happier Than Ever (2021). Letošní Hit Me Hard And Soft sebejistěji zpracovává realitu ztraceného dospívání. A ukazuje, co obnáší být popovou megastar.

To jsem já. Jen ať to nejsem já

Eilish si cestu ke slávě prokopala už ve svých třinácti. Matka ji učila doma a Billie měla moře času k hledání životních zájmů. Herecké castingy ji nenadchly. Taneční kariéru přerušila po zlomenině klíční kosti. Už tehdy se upínala ke zpěvu. Od osmi let navštěvovala dětský herecký sbor v Los Angeles, kde se naučila využít svůj hlas.

S nahráním prvních skladeb jí pomohl bratr Finneas O‘Connell, který stojí za produkcí většiny Eilishiných projektů. Jednou z nich byl singl Ocean Eyes. Původně píseň složil pro svoji kapelu The Slightlys, jenže hlas sestry mu k táhlému syntetizovanému zvuku seděl lépe. Skladba, kterou sourozenecké duo zkompletovalo (tak jako většinu následujících tracků) ve Finneasově dětském pokoji, se v roce 2015 na Soundcloudu velmi rychle stala virální.

Finneas O’Connell a Billie Eilish s Oscary za píseň What Was I Made For? z filmu Barbie; Los Angeles 10. března 2024. Foto: ČTK / AP – Chris Pizzello

Obří úspěch Ocean Eyes přihrál smlouvu s vydavatelstvím Interscope Records. Roku 2017 Eilish publikovala své první EP – Don’t Smile at Me. A následný albový debut When We All Fall Asleep, Where Do We Go (2019) zpěvačce s prostředním jménem Pirate vydláždil cestu mezi superhvězdy. Eilish se povedlo stylizovat do nepohodlné mladé ženy současného popu. Publikum přitahoval nepřístupný zevnějšek holky s „punkově“ zelenými vlasy; dostředivou sílu měly i videoklipy plné jedovatých pavouků a krví tekoucí z očí. V textech se Eilish vyrovnávala s depresemi, s nepochopením a se zlomeným srdcem. Její texty reflektovaly reálné problémy mladých lidí a eliminovaly vzdálenost mezi ní a jejím posluchačstvem. Melancholické, bolestné balady typu akustického I Love You střídala s elektropopovými Bad Guy nebo Bury a Friend. Album v několika zemích pokryla platina a získala tři ceny Grammy včetně té za nejlepší album. Před jejím udělením si Eilish šeptala: „Prosím, jen ať to nejsem já.“

Už tento moment předpovídal, že svoji pozici v popu bude reflektovat jinak než o generaci starších současnice Taylor Swift či Beyoncé. S pomíjivostí pozice popové hvězdy se – na rozdíl od zmíněných kolegyň – konfrontovala už jako teenagerka. A tyto pocity se rozhodla sdílet napřímo: temně, negativně, a především upřímně. Záhy po vydání singlu Ocean Eyes Eilish se ocitla v zorném poli bulváru a široké veřejnosti. Odmítala však přistoupit na prezentaci skrze vlastní tělo, i kvůli obavám z možné kritiky svého vzhledu. Řešila to oversized oblečením v trapovém stylu. Zbytnělý veřejný dohled i tak ovšem posiloval její deprese.

Billie Eilish 18. února 2024 před udělováním People’s Choice Awards; Santa Monica, Kalifornie. Foto: ČTK / AP – Jordan Strauss

Podoba její následující, ironicky nazvané desky Happier Than Ever (2021), mnohé překvapila, ačkoliv „pouze“ reflektovala realitu zpěvačky na vrcholu plnou stalkerů, depresí a kritiky. „Věci, které jsem si dříve užívala, mě dnes pouze zaměstnávají / a ty, po kterých toužím, mě stejně jednou budou nudit,“ zpívala v otvírací skladbě Getting Older. Z rebelky se navenek stala „hodná holka“ s bílými vlasy. Změna sebeprezentace představovala skrytou oponenturu vůči fungování hudebního průmyslu a nárokům, které na začínající zpěvačky klade. Tematický obrat a zklidněnost se ukázaly být krokem správným směrem.

Jsem to stále já?

Taylor Swift elegantně pracuje s hudbou tak, aby fanouškovská základna dokázala projektovat vlastní osudy do jejích heroických textů. Tvorba Billie Eilish funguje obdobně, avšak neakcentuje „stardom“ – dopady své popularity se sice rovněž trápí, ale daří se jí udržet s posluchačstvem pocit osobní blízkosti. A na novém albu ten pocit nadále posiluje.

Billie Eilish 14. ledna 2024 před udělováním Critics‘ Choice Movie Awards; Los Angeles. Foto: Profimedia

Otevírací skladba Skinny vede přímou linku k předchozímu albu: „Mé staré já – to jsem pořád já / a možná ta opravdová já / a myslím, že je krásná,“ zpívá v netypicky jemných a hlubokých polohách za doprovodu Finneasovy folkově znějící akustické kytary. „Říkali jste, že jsem vaše tajemství / a nemohli jste si je udržet / a já stále brečím, a vy víte proč,“ pokračuje v rezignovaném, ale nevyčítavém tónu. Track zakončuje smyčcová gradace typická pro ranou tvorbu Lany Del Rey, Eilishina dlouholetého vzoru.

Tematicky může nová deska ostatně fungovat jako volné pokračování Happier Than Ever. Především z produkční stránky je však mnohem bohatší, a to zásluhou Eilishina bratra Finnease – kromě produkce spolupracoval i na některých textech. Stále silnější pozici mají syntezátory, na nichž je vystavěna například skladba Bittersuite.

Billie Eilish přichází 27. března 2022 v Los Angeles na udělování Oscarů. ČTK / AP – Jae C. Hong

Melancholická balada Wildflower hudebně i textově připomíná jednu z nejpalčivějších písní Johna Fruscianteho, kytaristy skupiny Red Hot Chili Peppers. (Počáteční melodie skladby The Will To Death z Fruscianteho sólového stejnojmenného alba je založena na obdobných akordech mírně zkreslených kytar. A případná inspirace nabírá reálnější podoby po nahlédnutí do textu Fruscianteho skladby: „Až když jsou limity stanoveny / pak teprve můžeme jít do konce,“ zpívá ten muž o důležitosti každodenních prožitků i toho, že akceptace existence smrti v životě není špatná.) Wildflower je zároveň jednou ze skladeb, v nichž se Eilish dotýká svých nežádaných omezení v každodenním pohybu – stejně jako ve zmíněném úvodním Skinny, kde se přirovnává k ptákovi v kleci.

Queerbaiting

Je aktivita, kdy celebrita nebo veřejná osobnost využívá podezření, že by mohla být romanticky zapletená s jinou osobou stejného pohlaví za účelem publicity, propagace nebo zisku.

Já a ženy

Zmiňovaná Wildflower je zároveň jednou ze skladeb obsahující pro zpěvačku poměrně nové a slyšitelně křehké téma queerness. Eilish začala svůj vztah k ženám ventilovat po obvinění z queerbaitingu, jemuž roku 2021 čelila po vydání videoklipu ke skladbě Lost Cause, a poté, co se píseň What Was I Made For, použitá v jedné z nejsilnějších scén loňského filmu Barbie, stala megahitem. Poprvé o své bisexualitě hudebnice otevřeně hovořila vloni ve zmíněném hovoru pro časopis Variety. Letos se stala virální jedna z Eilishiných citací v interview s časopisem Rolling Stone:

Ženy jsem milovala vždy, jen jsem nerozuměla tomu, jak. Až loni, kdy jsem si uvědomila, že chci mít obličej ve vagíně.

Billie Eilish pózuje 28. září 2021 v Londýně před světovou premiérou bondovky Není čas zemřít. Foto: ČTK / AP – Vianney Le Caer

Ve vagíně se Billie na novince metaforicky ocitá v tracku Lunch, nejvíce taneční a přístupné skladbě letošního alba. „Tu holku bych si dala k obědu / tancuje mi na jazyku,“ otvírá skladbu ve svém typicky nízko položené hlasové poloze. Texty, v nichž Eilish svoji queerness objevuje, působí, jako kdyby z věčných debat o její sexualitě byla především frustrovaná. Zároveň jsou písně věnované autorčiným milostným partnerkám intimní a křehké, plné naděje a štěstí pramenícího ze samotného objevování.

V ostatních písních se Billie „vypořádává“ s pocity z předchozích heterosexuálních milostných vztahů. Jsou značně rozporuplné – obdobně jako samy ty milostné vztahy. V šansonové L’Amour de ma Vie touží po omluvě za partnerův gaslightning, který ji dovedl až k myšlenkám, že by bez její přítomnosti zemřel. V hyperpopovém vyvrcholení, kdy nečekaný hlasový přechod do autotuneu evokuje ty nejzběsilejší skladby od hyperpopové ikony Charli XCX, zpěvačka partnerovi několikrát zdůrazňuje, že mu, částečně i z lítosti, přeje do života jen to nejlepší. Hořkosladce v tomto ohledu působí podkres písně Lunch, která mezi tou desítkou skladeb vykazuje nejintenzivnější queer energii, pro niž bratr Finneas připravil indierockový kytarový doprovod, zvukově nápadně podobný stylu Eilishina expřítele Zacha Abelse z kapely The Neighbourhood.

Gaslightning

Forma psychické manipulace a citového zneužívání; pachatel se snaží zasít pochybnosti v cílovém jednotlivci nebo v členech cílové skupiny, čímž manipulované osoby zpochybňují vlastní paměť, vnímání reality a svůj zdravý rozum.

Billie Eilish přichází 14. března 2021 v Los Angeles na udělování Grammy Awards. Foto: ČTK / AP – Jordan Strauss

Popkultura bere svým hvězdám dospívání. Před více než deseti lety o ně přišel Justin Bieber – a o několik roků později vyjádřil velké obavy právě o Billie Eilish. Namísto „normálního“ teenagerského objevování zájmů v oblasti vzdělání, umění nebo sexu se i realita této rodačky z Los Angeles stala peklem plným gaslightingu, nesvobody a útoků stalkerů. Z pohledů útočníků to tematizuje píseň The Diner; je z ní slyšet značné vyčerpání. Sečteno: Hit Me Hard And Soft je zpěvaččiným dosud nejvážnějším albem.

Billie Eilish se negativními aspekty popových fenoménů zlomit nenechala. Naopak si je skrze hudbu bere zpět, a to v sebejisté a paradoxně velmi dospělé podobě. V letošním albu by se mohl najít snad každý dospívající muž, žena nebo LGBTQ+ osoba. Nahrávka Hit Me Hard And Soft ukazuje, že být ženou je opravdu válka. Je obdivuhodné, že se do ní pouští žena, která ještě před několika lety nahrávala skladby z dětského pokojíčku a celosvětový úspěch si nikdy vlastně nepřála.

Autor je kulturní publicista