RECENZE: Výběr Karla Kryla „To nejlepší“ dostal na vinylu tu nejlepší péči

Karel Kryl a vinyl k sobě patří. Pochopitelně, bylo to, dobově vzato, jediné médium, na kterém mohla jeho hudba vyjít. Navíc analogový, vřelý zvuk k akustickým písničkářům tak nějak sedí. Přidává jim kus autenticity, bezprostředního kontaktu s posluchačem. Toho lze u jedniček a nul, ať už na streamovacích službách nebo slisovaných na cédéčku, těžko dosáhnout.

Zpěvákem autorizovaný výběr vyšel už několikrát. První vydání z roku 1993 se celý následující rok drželo v první desítce albového žebříčku, dobře si vedla i remasterovaná verze se změněným obalem z roku 2009. Krylovu tvář s jemným úsměvem najdeme i na titulu letošní edice.

Ta čtyřiadvacet skladeb v novém remasteringu pro vinyl rozprostřela na dvě desky a přidala původní sleevenote Petra Dorůžky, pár Krylových citátů a úryvků z rozhovorů, fotek a hlavně šestici obrazů – jediných, které kdy muzikant z významné kroměřížské knihařské rodiny namaloval v barvě. Tady je nutné dát palec nahoru – nejenže Supraphon poctivě vymetá svoje bohaté archivy, ale také naplno využívá prostor velkých obalů gramodesek. V tomto případě se to skutečně povedlo.

Písničky samotné vybral umělec z desek „Bratříčku, zavírej vrátka“, „Rakovina“, „Maškary“, „Karavana mraků“ a „Tekuté písky“ a přidal k nim jednu ukázku z EP „Carmina resurrectionis“. Chybí máloco (pokud snad přece jen ano, existuje ještě kolekce „To nejlepší 2“, již v roce 1998 sestavil Jiří Černý) a nezestárlo prakticky nic. U některých skladeb se sice časem trochu otupily štulce do okupantů a dobově platných symbolů, jiné jsou ale naprosto nadčasové a platí nyní stejně jako tehdy.

Největší perličky se schovávají mimo ty největší hity – tedy mimo táborákového „Anděla“, „Bratříčka“, „Morituri Te Salutant“. Vztahové proměny vystižené v perfektní básnické zkratce ve skladbě „Tekuté písky“, bolavě černohumorná „Píseň neznámého vojína“, sotva minutová miniaturka „Co řeknou“, vznešená a mrazivá „Děkuji“ nebo trampskou poetikou nasáklá „Karavana mraků“, čert ví proč už od prvního vydání výběru udávaná jako bonus. I po dekádách se jedná o velmi silné momenty, které prokazují autorovu schopnost přesně pojmenovat problematiku a zároveň se neskrývat v neprůhledných metaforách, a přesto nepřijít o básnické kvality.

Karel Kryl nebyl jednoznačnou osobností. Jeho návrat zpět z exilu provázela zahořklost i zklamání. Ale tak už to chodí. Ať si o něm můžeme myslet cokoliv, coby písničkář o svou relevanci, břitkost a poetično nepřišel. Vše zůstává pevně vetkáno do jeho písní. A výběr „To nejlepší“, po letech v odpovídajícím vydání, to vše prezentuje hned čtyřiadvacetkrát.