Analýza: Česko významně těží z evropského trhu, ale bruselské regulace jsou mnohdy neefektivní

Tisková zpráva, 16. 4. 2024 – Všichni vědí, že Česká republika je otevřenou, exportně orientovanou ekonomikou, takže není překvapivé, že si vstupem na jednotný evropský trh (single market) významně pomohla. Ze studie Centra ekonomických a tržních analýz (CETA), které problematiku jednotného trhu zkoumalo s think-tanky z dašlších šesti evropských zemí, však vyplývá, že konvergence české ekonomiky k západním však zpomalila. K tomu, aby jednotný trh naplnil svůj potenciál, je nutné přijmout reformy doma i v Bruselu.

Právě strhávání bariér v mezinárodním obchodě je pro českou ekonomiku základní podmínkou úspěšného rozvoje. „Česku jednotný trh jednoznačně pomohl. Ale může mu pomoci ještě více. Zatímco v prvních letech po přistoupení doháněla česká ekonomika rakouskou zhruba o jeden procentní bod ročně, od roku 2017 naše konvergence stagnuje. Pokud něco nezměníme, bude odpověď na otázku ‚kdy dohoníme Rakousko?‘ jednoduchá: nikdy,“ říká Michael Fanta, hlavní analytik CETA.

HDP na hlavu v Česku a Rakousku 2004–2022, konstantní mezinárodní USD (2017)

Zdroj: Wordl Bank (2024)

Problematický nejsou jen přetrvávající překážky, ale i jejich dynamika. „Jednotný trh je skvělá myšlenka, ale jsou s ní spojeny dva problémy: V Evropské unii zatím nemáme ani jednotný trh, ale ani ten samotný trh,“ říká Aleš Rod, výkonný ředitel CETA a člen Nárovní ekonomické rady vlády, a dodává: „Z dat OECD vyplývá, že mezi roky 2014 a 2022 restrikce v mezinárodním obchodě v EU neklesaly, ale rostly. Ještě problematičtější je ale, že v regionu střední a východní Evropy rostly překážky obchodu rychleji než v zemích západní Evropy. To je třeba zvrátit. Na stole leží potenciál 644 miliard eur, které by členské státy mohly zíslat při opravdovém volném pohybu zboží, služeb, kapitálu a pracovní síly,“ apeluje Aleš Rod.

Studie s názvem „Česká republika a jednotný evropský trh“ zkoumá vývoj České republiky v kontextu jednotného evropského trhu se zbožím, kapitálem a pracovní silou. Velký prostor věnuje také regulaci služeb, kde podle metodiky OECD dochází k tomu, že regulace služeb v Evropské unii nabrala negativní směr, a navrhuje několik opatření, jak situaci zlepšit. Posledními dvěma kapitolami jsou regulace trhu práce a digitální služby.

Výzkumný projekt vznikl ke třicátému výročí jednotného trhu ve spolupráci s think-tanky ze Slovenska, Polska, Bulharska, Litvy, Rumunska a Chorvatska sdruženými pod hlavičkou Epicenter se sídlem v Bruselu. Třicáté narozeniny měl jednotný trh EU v loňském roce. „Z našeho hlediska jsou podstatnější dvacetiny naší účasti v něm, které oslavíme již za necelý měsíc. Apel na prohlubování evropského trhu přichází v době, kdy sledujeme spíše protencionistické tlaky a impulzy členských států uzavírat sr v podporách národních ekonomik. To je velké riziko,“ varuje Martin Pánek, spoluautor studie.

Preference kurýrů

Zdroj: CETA (2024)

Součástí kapitoly o regulaci trhu práce je také dotazníkové šetření mezi kurýry o tom, co si myslí o snaze EU regulovat jejich flexibilitu převodem na zaměstnanecký pracovní poměr. Výsledky průzkumu ukazují, že kurýři jsou si vědomi rozdílů mezi zaměstnáním a gig ekonomikou, znají výhody a rizika spoijená s oběma typy působení na pracovním trhu, a že současné nastavení jim naprosto vyhovuje.

Studie nabízí dvacet opatření pro tvůrce hospodářských politik, které pomohnou nakopnout evropský hospodářský růst. Hlavními z nich jsou:

• Přijmout minimálně princip „1 in, 1 out“, tedy za každou nově přijatou regulaci musí být aspoň jedna regulace stejně velkého významu zrušena.
• Liberalizovat předpisy, které mají nejdražší dopady na evropský trh, Evropská unie musí ulevit přetíženému trhu. To platí jak v analogovém světě, tak také čím dál více v tom digitálním, kde zatím EU vůbec nestačí konkurenci z USA a Číny.
• Posílit jednotný trh služeb. Služby tvoří 73 % HDP EU a podílejí se na 73 % zaměstnanosti, zatímco podíl služeb na obchodu uvnitř EU činí pouze přibližně 20 %.
• Také v odvětví služeb deregulovat předpisy, vodítkem by měl být index OECD o restriktivnosti daného odvětví v členských zemích. Země s nejmírnější regulací by měla být vzorem.
• Racionalizovat ekologické politiky EU. Změna klimatu a další ekologické hrozby jsou skutečností a je třeba hledat účinné způsoby ochrany naší planety. Evropská unie by měla hledat rozumný kompromis mezi tempem ekologické transformace a náklady s ní spojenými.

„Politici a regulátoři na evropské úrovni potřebují změnu regulačního smýšlení. Z ekonomického hlediska není pravda, že jedna celounijní regulace je vždy lepší než regulace na úrovni členských států a být světovým lídrem v regulaci často znamená, že evropské firmy vůbec nevznikají, příp. odcházejí z našeho trhu pryč,“ vysvětluje Jan Šincl, analytik CETA. „Má Evropa méně schopné podnikatele a vynálezce? Rozhodně ne – má ale stále horší podnikatelské prostředí,“ uzavírá.